Nyctalus

SOS linka
Jaro je tu a dobrá předpověď. Vypouštění netopýrů v pátek 22.3.2023. Viz pozvánky na akce.více informací

Ohledně vztekliny u netopýrů panují rozmanité fámy a nepřesné informace. Zde předkládáme souhrn dostupných informací z anglických článků. Protože nikdo z nás není virolog, mohou se názvy lišit od slov používaných v praxi. Prosíme, pokud zjistíte (hygienici, virologové atp.) v tomto textu nějaké nepřesnosti nebo dokonce chyby, napište na náš email.

Virus vztekliny (lyssa, rabies) Lyssavirus sp. se řadí do čeledi Rhabdoviridae. Má mnoho linií, které infikují různé hostitele. Virus KLASICKÉ VZTEKLINY, známé např. u šelem, přenosný na člověka a smrtelný, patří ke genotypu 1, serotypu 1. Vedle této linie existuje ŘADA DALŠÍCH, VZTEKLINĚ PODOBNÝCH, které mohou mít stejné projevy, např. Lagos virus (genotyp2, serotyp2) z Afriky, Mokola virus (genotyp3, serotyp3) z Afriky, Duvenhage virus(genotyp4, serotyp4) z Afriky, Evropská netopýří vzteklina typu 1 = EBLV 1 (European bat lyssavirus, též se zkratkou EBV 1; genotyp5), Evropská netopýří vzteklina typu 2 = EBLV 2 (genotyp6), Australský netopýří virus (ABLV; genotyp7). Viry se přenáší kousnutím infikovaným zvířetem, případně slinami, které ukápnou na kůži (přes drobné oděrky atp.).

Obrázek

Přítomnost Rhabdoviridae u netopýrů (z Calisher et al. 2006)

Klasická vzteklina a netopýři

V Americe jsou netopýři poměrně důležitým přenašečem této choroby, zvláště v oblastech s upíry (Desmodus rotundus). V Evropě je naopak nakažení klasickou vzteklinou u netopýrů spíše vzácné, především proto, že v mnoha státech byla provedena vakcinace lišek a pravidelně jsou vakcinována i domácí zvířata. V ČR tak nakažení příliš nehrozí, ovšem jisté riziko mohou představovat migrující druhy (často i 2000 km), které přelétávají přes naše území ze zemí, kde se klasická vzteklina vyskytuje mnohem častěji, např. u smeček toulavých psů, země bez plošných vakcinačních programů, atp.

Inkubační doba je podle umístění kousnutí od několika dnů, ale může se projevit i za dva roky; obyčejně však1-3 měsíce. Virus ze slin se dostává do svalu a do podkoží. Během inkubace se virus replikuje buď místně ve svalových buňkách, nebo se váže na nervová zakončení. Jakmile pronikne o periferních nervů, putuje směrem k mozku. Poté dojde k velké replikaci viru v neuronech. K velké produkci viru dochází hlavně ve slinných žlázách, odkud se virus slinami přenáší.

Průběh infekce má však řadu podob. Počáteční symptomy zahrnují malátnost, horečku, bolesti, svědění v místě pokousání, bolesti hlavy. Po několika dnech přichází stavy úzkosti, zmatení, podrážděnosti, nespavost, abnormální chování, přecitlivělost na světlo a zvuk, delirium, halucinace, lehká a částečná paraláza, zvýšené slinění, potíže s polykáním, křeče hrtanu při požití kapalin – strach z vody, celkové křeče. V klasické „zuřivé“ formě s hydrofobií ji víceméně nelze zaměnit s jinou diagnózou. Existuje též podoba paralytická, ve které stádium zuřivosti chybí.

Důkladné vymývání ran infikovaných virem vztekliny mýdlem a vodou může zvýšit šanci na přežití (bez následné léčby) o 50 %. Doporučuje se též ošetřit alkoholem (min 45%) či iodovou tinkturou. Po pokousání se podává nitrosvalově 5 dávek vakcíny ve dnech 0,3,7,.14 a 28, jen výjimečně po VČASNÉ léčbě dochází k úmrtí.

Netopýří vzteklina – EBLV 1 a 2 

Vyskytuje se u několika evropských druhů netopýrů, je poměrně široce rozšířená. Riziko přenosu na člověka není tak velké jako u klasické vztekliny, ale doporučuje se při pokousání netopýrem stejný postup jako při klasické vzteklině. Jsou známy celkem 3 jisté případy úmrtí na EBLV (a 2 laboratorně neprokázané). Ve dvou případech šlo o pracovníky s netopýry, kteří s nimi pracovali po řadu let. Projevy u netopýra zahrnují motorické dysfunkce, abnormální zvuky, ochrnutí, neschopnost letu, nevyhledávání úkrytu. Projevy u člověka jsou podobné jako u klasické vztekliny. Nedávno byl prokázaný přenos EBLV z netopýra na kočku (kočky poměrně často netopýry chytají)

 

Co dělat při pokousání netopýrem?

Přestože pouze u několika druhů byla zaznamená na EBLV, vždy existuje (PODOBNĚ JAKO U VĚTŠINY VOLNĚ ŽIJÍCÍCH ZVÍŘAT) riziko přenosu klasické vztekliny. Ránu vyplachujte 5 min pod tekoucí vodou za současného mytí mýdlem. Konkatuje co nejdříve infekční oddělení nemocnice. Přestože u nás nemáte velkou šanci vzteklinu chytit, jak se říká „náhoda je blbec“ a proto se důrazně doporučuje tuto věc nezanedbat. Ačkoli u klasické vztekliny existují případy přežití po projevení příznaků a její diagnóze, vždy došlo k vážným poruchám nervového systému

 

Literatura

 

Barnard, S. 2009. Bats in Captivity. Volume 1.Logos Press, 587pp

Calisher C.H, Childs J.E., Field H.E, Holmes K.V, Schountz T. 2006. Bats: Important Reservoir Hosts of Emerging Viruses. CLINICAL MICROBIOLOGY REVIEWS, p. 531–545

Center for Food Security and Public Health. 2005. Rabies. Online