Základní informace o letounech

Chiroptera – letouni (chiro- = ruka, ruční, -ptera = křídlo)

Česky – netopýr – staroslovanské lepetyr (ten co se třepetá), nebo vysvětlení polské
Slovensky – nietopieri (večernica, raniak, aj.)
Polsky – nietoperz (pyrz= ptactvo; gacek, karlik, aj.)
Rusky – letučija myš (kožan, nočnica, netopyr, aj.)
Chorvatsky – šišmiš
Německy - fledermaus (třepetající se, létající myš) (z toho staroanglicky flittermouse nebo fluttermouse = létající myš)
Anglicky - bat (z staroanglického bakke= třepetat se; angl. batty= bláznivý, has bats in belfry= být trochu bláznivý - český ekvivalent patrně „straší mu ve věži“)
Francouzsky – chauve-souris
Holandsky – vleermuis
Řecky – nykterida
Rumunsky – liliacul (mohlo by být odvozeno od Lilith?)
Maďarsky – denevér
Italsky – pipistrello
Španělsky – murciélago
Arabsky – watwât
Indonézsky – kelelawar, kampret
Hindsky – camgâdar
Hebrejsky – `atalef
Turecky – yarasa
Korejsky –pakchwi
Thajsky – ^kha:ng-kha:w
Vietnamsky – con do'i
Čínsky – biânfú
Kantonsky – fûksyú, fèisyú
Japonsky – kómori

Fylogeneze, systematika, evoluce

Dříve se letouni rozdělovali na kaloně Megachiroptera a netopýry Microchiroptera. V současné době se velmi uplatňují molekulární metody i v „klasickém“ zoologickém výzkumu. Byly přehodnoceny systémy savců na základě molekulárních metod a rozdělení se dotklo i netopýrů. Třídění na Yinpterochiroptera zahrnující kaloně, vrápence, megadermy a víkonosy a Yangochiroptera s ostatními čeleděmi pochází z roku 2005. Systém se vyvíjí a v současnosti mohlo dojít ke změnám. Dnes se rozeznává ± 1120 druhů netopýrů, což je asi jedna pětina druhů všech savců. Proč je hodnota variabilní? Přirůstají totiž nové, dosud neznámé druhy odhalené na základě molekulárních metod, lišící se jen nepatrně svým vzhledem. Jedná se o tzv. kryptické druhy. Z posledního dvacetiletí se tak v Evropě objevilo, že netopýr hvízdavý jsou vlastně dva druhy, a to n.nejmenší a n.hvízdavý a nedávno se stalo totéž s netopýrem vousatým, ve kterém byl „ukryt“ netopýr Alkatoe. Z ČR je známo celkem 27 druhů netopýrů

První netopýři se objevili v eocénu, a nálezy „hotových netopýrů“ se datují do doby zhruba před 52 milióny let. Dlouho se vedly diskuze o tom, zdali se let vyvinul současně s echolokací, nebo zdali byl první let a echolokace potom, nebo naopak. Jen pro upřesnění připomínáme, že klasická echolokace chybí pouze u kaloňů. Druhotně se vyvinula na jiném principu (mlaskání jazykem u rodu Rousettus či pleskání křídly u Eonycteris spelea). Po nálezu fosilního netopýra Onychonycteris finney ve Wyomingu roku 2008, jehož lebka postrádá struktury typické pro echolokující netopýry, se vědci kloní k názoru, že netopýři napřed létali a teprve poté se jim vyvinula echolokace. Na vysvětlení vývoje letu u netopýrů – tedy používání končetiny s prodlouženými prsty s napjatou blánou – a nalezení „nehotového prapranetopýra“ si budeme muset ještě počkat.

Velikost a vzhled

Největší letoun, kaloň jedlý (Pteropus vampyrus), má rozpětí kolem 1,5 metru a nejmenší netopýrek thajský (Crasseonycteris thonglongyai) asi 10 cm a váží necelé dva gramy. U našich druhů takové rozpětí nenajdete, největší váží okolo 60g a nejmenší necelé tři gramy.

Netopýra od kaloně poznáte bezpečně. Kaloni mají velké oči, nemají žádný výrůstek na nose a většinou také nemají ocas. Proto se jim říká v cizích jazycích létající lišky nebo létající psi. Kromě jiného je druhý prst křídla volný a opatřený drápem a v uchu chybí tragus. Velkou rozmanitost najdete ve zbarvení, např. skvrnitá Euderma maculata, žlutošedá Lavia frons, oranžová Rhinonycteris aurantia, bílá Ectophylla alba, proužkatá Saccopteryx bilineata, a různé přechody od černé ke tmavě hnědé, rezavé, hnědé, šedavé, které najdete také u našich netopýrů.

Netopýři létající vysoko ve volném prostoru a rychle, mají dlouhá úzká křídla (podobně jako rorýsi), zatímco netopýři lovící ve spleti listoví, kteří potřebují dobře manévrovat, mají křídla široká a kratší. Na hlavě vás může zaujmout rozmanitý tvar uší a výrůstků na obličeji. Netopýři, vysílající svůj echolokační signál hlasivkami přes nos mají často různé výrůstky a struktury kolem nosu, netopýři vysílající hlas ústy mohou mít různě rozbrázděné rty. Podobně druhy, které poslouchají hlavně pohyby kořisti a neorientují se při lovu echolokací, mají obrovské uši a často také o něco lepší zrak. Abyste si udělali přehled o obličejích letounů, můžete si zadat na www.google.com tyto latinské názvy: Centurio senex, Tadarida, Megaderma lyra, Mormoops, Pteronotus, Myotis, Pipistrellus, Pteropus, Eidolon helvum.

kaloň egyptský (Rousettus aegyptiacus) a netopýr brvitý (Myotis emarginatus)

Potrava

Letouni se živí různorodou potravou. Známe druhy žeroucí ovoce, nektar a pyl, ale také druhy masožravé živící se rybami, ještěrkami, žábami, ptáky či jinými druhy netopýrů. U nás jsou všechny druhy hmyzožravé. K lovu či sběru potravy mají netopýři řadu přizpůsobení. Jsou to například prodloužené nohy k lovu ryb u Noctilio leporinus, masivní čelisti u masožravého Vampyrum spectrum nebo Trachops cirrhosus. Nektarivorní netopýři mají dlouhý jazyk, např. Anoura fistulata a často také dlouhý čenich. Také můžete srovnat např. naše hmyzožravé netopýry: pomalu lovícího netopýra ušatého (Plecotus auritus) s rychle létajícím n.rezavým (Nyctalus noctula) nebo n.pestrým (Vespertilio murinus).

Životní strategie

Letouni žijí v rozmanitých prostředích a museli se vyrovnat s různými podmínkami. V tropech si mohou dovolit být aktivní celoročně, v obdobích sucha v nepříznivých oblastech mohou upadnout do letního spánku zvaného aestivace. V mírném pásmu se však musí vyrovnat se zimním obdobím. Vyvinula se u nich schopnost hibernace, zimního spánku. Netopýr tak dokáže snížit svůj celkový metabolismus až na 1/150. Probuzení netopýra je energeticky náročné, uvádí se, že za minutu plné aktivity spotřebuje zásoby na jedne den zimování. Ochladí-li se nebo se v úkrytu příliš oteplí i v průběhu zimy, mají netopýři určité vnitřní mechanismy, které jim dovolí se probudit a přeletnout do vhodnějšího úkrytu (např. v rámci téže jeskyně). Na jaře se probouzejí a přemísťují se do svých letních úkrytů. Tyto přesuny mohou podle druhu být od několika km po několik tisíc km (např. netopýr rezavý, n.pestrý, n.parkový). V průběhu přesunů/migrací mohou tvořit některé druhy velké skupiny, které mohou nalétnout do budov, kde se zdrží několik dní. Samice sídlí většinou samy, ve větších či menších koloniích. Jedno až dvě mláďata rodí pouze jedenkrát ročně, většinou v květnu, ale v závislosti na počasí se může doba posunovat. Samice svá nevzletná mláďata nechávají v úkrytu, ale mohou je i přenést zavěšená na břiše. Naprostá většina mláďat je plně vzletná v srpnu. Na podzim je doba páření, a pak následuje opět přesun směrem na zimoviště. Doba páření se u některých druhů prodlužuje i do zimního období, kdy samci páří samice na zimovištích. Samice uchovávají samčí spermie ve svém pohlavním traktu přes celou zimu, a teprve na jaře dojde k ovulaci a oplodnění. Provede-li se v některém z kritických období zásah do mateřské kolonie nebo do zimoviště, může to výrazně ovlivnit populaci zvláště u některých druhů netopýrů.

Cyklus netopýrů mírného pásma

Echolokace a zvuková komunikace

Echolokace=orientace za pomocí odražených zvukových signálů, ozvěn. Lidské ucho netopýří signály většinou neslyší, protože se pohybují nad lidskou hranicí slyšitelnosti (20 kHz), ale pes nebo kočka je zaslechnout dokáže. Echolokace netopýrů se pohybuje u od 8 kHz do 220 kHz, u našich druhů od 18 kHz. Podle echolokačních signálů lze určit většinu našich druhů. Používá se většinou frekvence, frekvenční průběh, hlasitost, délka signálu a celkový rytmus. Více se můžete dozvědět na www.ceson.org

Komunikační signály jsou mnohem složitější, často delší a také nižší, takže je slyší i lidé. Signály jsou rozmanité a mají různé významy. Většinou se dají popsat jako vřískání, skřípání, syčení, čiřikání, porouchaná zářivka vydávající vysoký tón. Tyto zvuky zaslechnete nejčastěji na večer, před výletem netopýří kolonie. Také můžete na podzim potkat osamělé netopýry – samce – kteří vábí samice svým zpěvem; v městech k nim patří zejména n.rezavý, n.pestrý a např. u hrází rybníků n.parkový (zde si poslechněte vábení od samce ), n.hvízdavý a n.nejmenší.

Pokud máte k dispozici i ty nejjednodušší ultrazvukové detektory (2000-4000 Kč), můžete si poslechnout a dokonce i určit některé druhy netopýrů podle echolokace či komunikačních hlasů (např. www.alanaecology.com). Složitější detektory dokáží zvuk zpomalit, nahrát do vnitřní paměti a zpomalený ho přehrát zpět (např. www.batsound.com). Pak teprve objevíte krásu netopýřích hlasů, kteří se sice slavíkovi rovnat nemohou, ale s některými ptáky s jednodušším zpěvem si moc nezadají.